8.B
8. leden, ráno. 8.B a C, plus pár deváťáků v 7.45 před školou. Konečně jsme se dočkali! Před námi pět dní bílých svahů, bez učení. Nikdy jsme neviděli paní učitelky Brabencovou a Žákovou radši. Zpětně jsme jim moc vděční za jejich odvahu, odhodlání a chuť s námi vyjet na lyžařský výcvik. Nenahraditelný zážitek!
A kde jsme to vlastně byli? Krušné hory, Klínovec a pak, kdo googlil, našel Sport hotel Můstek jako cosi někde za Jáchymovem. Webovky nám nic moc neprozradily. Realita – šok, pozitivní. Bylo to super! Ubytování, pokoje, personál a to jídlo… Jako od maminky (nebo spíš od babičky?), všeho dostatek. Jen toaletní papír nám docházel. Všem J J J.
Lyže jsme nasadili hned, jak jsme přijeli. Rozdělení do družstev 1-4 zvládli paní učitelky hravě a potom hurá na svah. Družstva 1 a 2, pod vedením instruktorů Radka (oblíben všemi a hodně) a Veroniky, ujela družstvům 3 a 4, ale těm to vůbec nevadilo. První dva dny jsme se skoro neviděli, mlha byla tak hustá, že by se dala krájet, takže kdo by se loudal, už by nikoho z nás nespatřil. Ve středu jsme však byli odměněni krásným slunečným počasím, konečně jsme viděli na sjezdovku. Toto krásné počasí nám vydrželo až do odjezdu. Všichni jsme si přišli na své. 1. a 2. družstvo získalo nové dovednosti, 3. přestalo padat a 4. ovládlo základy lyžování.
Sice se tento výcvik neobešel bez modřin a bolavých svalů, všichni se ale shodli, že pět dní je málo. A to je negativum. Ale pozitiva našeho lyžáku převažují. Byli jsme skvělá parta (nebo alespoň většina si to myslí), ve skvělém hotýlku a se skvělými zážitky. Jsme velmi vděční našim paním učitelkám a instruktorům, že nám tenhle úžasný zážitek umožnili.
8.C
Všechno to začalo při příjezdu k hotelu Můstek, který se zvenku zdá jako tradiční hotel s velkou tradicí, ale už zastaralejšími interiéry, které už jsou servisem poněkud pozadu a kompletně působí jako hotel z devadesátých let.
Při prohlídce zevnitř a ubytovaní se, jsme zjistili, že tomu tak ale vůbec není. Hotel byl prostě moc pěkný, zaujali nás moderní interiéry, restaurace v přízemí, solidně vybavené pokoje, ale to nejlepší se ukrývalo hned vedle záchodů na chodbě. Nádherné a luxusní sprchy, ve kterých mnozí z nás našli místo relaxace po dlouhém dni stráveném na horách.
Stručně, po prvním dni na lyžích, kdy si skoro všichni přišli na to, že nemají signál, přišla první noc. Ráno nás vzbudila věta, která nás provázela až do konce „Dobré ráno kluci, budíček, vstáváme“, což bylo docela pěkné oproti budíčku nad námi v patře, kde děvčata budila paní učitelka Brabencová se slovy „Dobré ráno holky, když nevstanete, hodím po vás vidle“, nebo aspoň to jsme si mysleli. Každopádně lyžařský výcvik probíhal klidně a nikomu se nic nestalo. Všichni jsme se naučili něco nového a rozhodně se zlepšili v lyžování. Každý den probíhal téměř stejně, ale nikoho to neomrzelo. Absolvovali jsme dokonce i kurz první pomoci. Na závěr každého dne nás čekal volný program, kde jsme se všichni stmelili a náramně se skamarádili.
Věci, které bych chtěl pochválit jsou určitě: Výborná strava, skvělé lyžování, dlouhé večery, ubytování, sprchy… Můj dík ale patří zejména paním učitelkám Lence Žákové a Janě Brabencové, jak to s námi zvládli a za to jim patří obrovské poděkování a uznání. Tato akce byla ta nejlepší, které jsme se kdy se třídou zúčastnili a byl jsem velmi rád, že jsem byl její součástí.